Sál Kvapík U Antošů Brandýská 98, 250 90 Jirny
+420 605 405 183
ochotnici.jirny@gmail.com

Opona

Spolek divadelních ochotníků v Jirnech u Prahy

Opona

Se školním rokem skončila pomyslně i naše divadelní sezóna, ve které bylo naštěstí více živých představení než online zkoušek. Jsme na prahu letních prázdnin, tedy okurkové sezóny, což je označení, kterému rozumí hlavně ti, kteří teď masivně zavařují úrodu ze svých zahrádek. A protože přes léto nevyvíjíme tolik činnosti divadelní, hodláme přinést opět něco málo ze vzpomínek starousedlíků, které se týkají kulturní a ochotnické činnosti v Jirnech.

Na konci školního roku jsme se sešli s panem Václavem Jelínkem a povídali tak, že by článek vydal nejméně na dvě strany jirenského zpravodaje. Proto v tomto čísle přinášíme jen jednu z kapitol, kterou jsme s panem Jelínkem otevřeli, a tou je jirenská opona. V této souvislosti bychom rádi uvedli na pravou míru některé nejasnosti ohledně dat a jmen a budeme rádi, pokud se s námi podělíte o další podrobnosti či upřesnění.

V sále Kvapík nad hostincem U Antošů se nachází na hlavním jevišti opona, namalovaná speciálně pro divadlo jirenského Sokola pravděpodobně v roce 1921. Tvůrcem opony byl akademický malíř Josef Tesař, narozen 1898 v Praze, (datum a místo jeho úmrtí není známo). Josef Tesař byla akademický malíř a grafik. Studoval pražskou UMPRUM a v letech 1920-1924 také AVU u prof. Vratislava Nechleby a Maxe Švabinského. Maloval zejména portréty, krajiny, divadelní výpravy, zabýval se také užitkovou grafikou.

Opona, kterou J. Tesař maloval pravděpodobně v sále místní Sokolovny, má rozměry 580 x 285 cm a zobrazuje přírodní scenérii, ve které se věnují své zábavě a odpočinku děti, mladí i manželský pár. Zajímavostí opony je, že je zde vyobrazen nejméně jeden pár lidí, kteří skutečně v té době v Jirnech žili a byli zde velmi aktivní. Podle slov pana Jelínka i pamětnice paní Boženy Vomáčkové, roz. Štibingrové, se jedná o dvě postavy stojící na levé straně obrazu. Jsou to sourozenci Jiřina a Jan Čížkovi, děti MUDr. Antonína Čížka z čp. 9. A paní Vomáčková dodává, že i to místo mohlo být reálné, neboť podobný palouk se nacházel na konci Jiren za posledním domem.

Nápis, který můžeme vidět už jen na historické fotografii: „Vlastní silou“ je pravdivý, neboť, jak říká pan Jelínek:

„Lidi do toho byli zapálení, pomáhali, i když třeba nehráli nějakou roli, ale pomáhali se stavbou kulis, se šitím kostýmů i na Kulturní dům přispělo spoustu obyčejných místních lidí nějakou tou korunou, aby mělo místní divadlo důstojné místo.“

Zajímalo nás, jaké byly další osudy místní opony. K tomu pan Jelínek říká:

„Když s koncem 50. let divadlo v Jirnech skončilo, hlavně díky tehdejší komunistické cenzuře, opona zůstala v Sokolovně, kde jsme ji s panem Antošem po létech našli zcela zdevastovanou. Byla na půdě Sokolovny, provlhlá a úplně zkroucená.“

Boční části a horní část s nápisem“ Vlastní silou“ se již zachovat zřejmě nepodařilo.

„Tak jsme oponu přenesli do sálu U Antošů, rozložili a postupně z ní stírali navlhčenou houbičkou špínu. Následně jsme ji podstavili a vypli do roviny, aby dobře vyschla a kupodivu se ty původní barvy opony po vyčištění krásně rozsvítily. I když je to při bližším zkoumání znát, že není nová, tak jsem rád, že se podařilo aspoň toto zachránit. Protože nic z původních kulis a vybavení jirenského divadla se už nezachránilo.“

„Pak mě oslovil pan Jiří Valenta se svým týmem, který připravoval knížku o oponách malovaných pro různá městská i venkovská divadla napříč ČR. A tak jsou i Jirny zastoupeny v krásné publikaci: Malované opony divadel českých zemí (Praha: NIPOS, 2010).

Knížku jsem dostal darem, protože jsme s panem Antošem umožnili nafocení a zdokumentování.

Oni jezdili po Čechách a kde se opony zachránily, tak to zdokumentovali. Někde třeba jen skica nebo textový popis, jak původní opona vypadala. Některé kousky jsou opravdu krásné, úplná výtvarná díla! Musela to být fuška sehnat všechny dokumenty k tomu. Tak to obdivuju a jsem potěšen, že mi knihu darovali na památku za to, že jsme tam za Jirny s panem Antošem přispěli informací o jirenské oponě.“

Další ze vzpomínek nejen pana Jelínka a paní Vomáčkové, ale třeba i Vašich, budeme rádi publikovat v dalších číslech zpravodaje. Krásné léto.

jirenští ochotníci

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *